středa 24. dubna 2013
čtvrtek 11. dubna 2013
Jaroslav Seifert
zamyšleni prudce do jizev, šlapali tou cestou vlastní krev.
- zatím, co se vzdechy mění v hněv,
který není nikdy k utišení.
neděle 7. dubna 2013
Divocí detektivové ( Roberto Bolaňo )
Iñaki Echavarne, bar Giardinetto, ulice Granada del Pendés, Barcelona
červenec 1994. Nějakou dobu doprovází Dílo Kritika, pak se Kritika vytratí a doprovází je
Čtenáři. Cesta může být dlouhá nebo krátká. Pak Čtenáři jeden po druhém vymřou a
Dílo dál pokračuje samo, i když se k jeho dráze postupně přidávají další
Čtenáři a další Kritika. Potom Kritika zase zemře a Čtenáři opět vyhynou a
Dílo ve stopách kostí pokračuje na cestě k samotě. Přiblížit se k Dílu,
plout v jeho brázdě je jednoznačným znamením jisté smrti, přesto se k němu
néunavně a nelítostně blíží další Kritika a další Čtenáři a čas a rychlost je
pohlcují. Nakonec cestuje Dílo v nesmírnosti nevyléčitelně samo. A jednoho
dne Dílo zemře, jako umírají všechny věci, jako vyhasne Slunce a zmizí Země,
sluneční systém a galaxie i nejzasutější vzpomínka na lidi. Všechno, co začíná
jako komedie, končí jako tragedie.
Z navštívených ostrovů byly dva
kouzelné. Ostrov minulosti, říkal, kde existuje jenom minulost a
obyvatelé se nudí nebo jsou rozumně šťastní, ale tíha iluzí
je taková, že se ostrov potápí každý den o kousek hlouběji do
řeky. A ostrov budoucností, kde existuje jenom budoucnost a jehož
obyvatelé jsou agresivní snílci, tak agresivní, říkal
Odysseeus, že se možná nakonec vzájemně snědí.
http://en.wikipedia.org/wiki/Roberto_Bola%C3%B1o
http://en.wikipedia.org/wiki/Roberto_Bola%C3%B1o
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)