Divocí detektivové ( Roberto Bolaňo )

 

Iñaki Echavarne, bar Giardinetto, ulice Granada del Pendés, Barcelona červenec  1994. Nějakou dobu doprovází Dílo Kritika, pak se Kritika vytratí a doprovází je Čtenáři. Cesta může být dlouhá nebo krátká. Pak Čtenáři jeden po druhém vymřou a Dílo dál pokračuje samo, i když se k jeho dráze postupně přidávají další Čtenáři a další Kritika. Potom Kritika zase zemře a Čtenáři opět vyhynou a Dílo ve stopách kostí pokračuje na cestě k samotě. Přiblížit se k Dílu, plout v jeho brázdě je jednoznačným znamením jisté smrti, přesto se k němu néunavně a nelítostně blíží další Kritika a další Čtenáři a čas a rychlost je pohlcují. Nakonec cestuje Dílo v nesmírnosti nevyléčitelně samo. A jednoho dne Dílo zemře, jako umírají všechny věci, jako vyhasne Slunce a zmizí Země, sluneční systém a galaxie i nejzasutější vzpomínka na lidi. Všechno, co začíná jako komedie, končí jako tragedie.

Z navštívených ostrovů byly dva kouzelné. Ostrov minulosti, říkal, kde existuje jenom minulost a obyvatelé se nudí nebo jsou rozumně šťastní, ale tíha iluzí je taková, že se ostrov potápí každý den o kousek hlouběji do řeky. A ostrov budoucností, kde existuje jenom budoucnost a jehož obyvatelé jsou agresivní snílci, tak agresivní, říkal Odysseeus, že se možná nakonec vzájemně snědí.


http://en.wikipedia.org/wiki/Roberto_Bola%C3%B1o