Dvojí

Však již dávno nás pohltilo prázdno.
Prázdno jenž nám světlo a rozum dalo.
To prázdno zde stojí a neodbytně na mne hledí.
Bez tváře a svědomí, hrdě tady stojí.
Doufaje v poslední souboje v temných rozích.
Kde on ten druhý, pravé světlo střeží.
Hledí a věří že i má víra v dvojí se jednou zlomí.
A však zlomí li se víra v dvojí.
Nebude třeba žádných dvojích.
Neb v rozích už on není.