WILLIAM S. BURROUGHS

Nevím kterým směrem se beletrie obvykle ubírá, ale já se záměrně obracím k celé té oblasti kterou nazýváme sny. Co je vlastně sen ? Určité srovnávání slova a obrazu. V současnosti jsem prováděl spoustu experimentů se svým poznámkovými sešity. Přečtu si v novinách něco, co mi připomene cosi. Co jsem napsal, nebo k tomu mám nějaký vztah. Vystřihnu si obrázek nebo článek a umístím ho do sešitu vedle slov z mé vlastní knížky. Nebo půjdu po ulici a náhle zahlédnu scénu ze své knihy, vyfotím ji a vložím do sešitu. Pár vám jich ukážu. Zjistil jsem že když si sestavím nějakou stránku, skoro pravidelně tu noc sním o něčem, co má těsný vztah k určitým slovům a obrazům. Jinými slovy, zajímalo mě právě, jak slovo a obraz spolu vytvářejí velmi, velmi důkladné asociační spojení. Podnikám spoustu pokusů při cestováním časem, jak tomu říkám, při zaznamenávání souřadnic, jako třeba co jsem vyfotil ve vlaku, co jsem si o tom v tom okamžiku myslel, co jsem četl a co jsem psal; viděl, jak dokonale dokážu sám sebe promítnout zpět do toho jediného časového okamžiku.

Samozřejmě, protože střihy zviditelňují psychosenzorický proces, který stejně stále probíhá. Někdo čte noviny a jeho oči sledují sloupec správným aristotelovským způsobem, jednu myšlenku a jednu větu během jednoho okamžiku. Ale nevědomě čte i sloupce po stranách a všímá si osoby, sedící vedle něj. To je střih Seděl jsem v jídelně v New Yorku, věnoval se svým koblihám a kávě. Přemýšlel jsem o tom že člověk se přece jen cítí v New Yorku trochu stísněně, jako by žil v soustavě krabic. Kouknul jsem se z okna a tam byl velký žlutý náklad'ák s nápisem Yale. To je střih – srovnání toho, co se děje venku, a o čem přemýšlíte. Provádím to jako cvičení, když jdu ulicí. Řeknu si, když jsem sem dorazil, zahlédl jsem tuhle událost, přemýšlel jsem o tomhle , a když se vrátím domů, zapíšu si to. Něco z toho použiji a něco ne. Mám tady doslova tisíce stránek poznámek, nezpracovaných, a vedu si taky diář. Svým způsobem je to cestování časem.
Většina lidí nevidí co se kolem nich děje. Moje základní výzva pro spisovatele zní: Proboha, mějte oči otevřené. Tím myslím, že jdu po ulici s přáteli. Zeptám se: „ Viděli jste ho, toho člověka, co šel zrovna kolem ?“ Ne, oni ho nezpozorovali.
Prožil jsem docela příjemnou cestu vlakem sem. Už jsem vlakem hodně roků nejel. Zjistil jsem, že tam nemají žádná soukromá kupé. Dostal jsem lůžkový oddíl, takže jsem měl kam položit svůj psací stroj a mohl se dívat z okna. Taky jsem fotografoval. Zaznamenal jsem si všechny události a co jsem si v tu chvíli myslel. A vznikly tak některé zvláštní souvislosti. Například, můj přítel má v New Yorku podkrovní byt. Prohlásil: „Pokaždé, když opustím dům a vrátíme se zpátky, tak když nechám otevřené dveře do koupelny, je v domě krysa.“ Vyhlédl jsem z okna a vidím Služba pro hubení škůdců.
WILLIAM S. BURROUGHS (1965)


www.theparisreview.org/media/4424_BURROUGHS.pdf
(English version)

V kruhu ? ( In ring ? )

Za plotem ( Behind the fence )

Já nevím - 10 let zpět ( I do not know (10 years back))

Jacques-Bénigne Bossuet

Nejkrutější pomsta je - zůstat svému muži věrná.

Lidské štěstí se skládá z tolika kousků, že stále některý chybí.

Pravda je královna, která má svůj trůn v nebesích a své panovnické křeslo v srdci božím.

V prachu ( In dust )

Anděl pro mne ( Angel for me )